Ludmila Plecháčová - Mucalíková
Jednou z raně barokních památek v Holešově je zvlášť významná a hodnotná stavební památka raně barokní budovy zámku. Svou impozantní čelní plochou svého západního křídla tvoří mohutnou kulisu, jíž uzavírá průhled z historického jádra města směrem k východu. Budova, zčásti vystavěná již v druhé polovině 17. století a etapově dokončovaná až do poloviny 18. století, je konstrukčně ovlivněna dispozicemi raného baroka. Tvoří dvouposchoďový čtyřkřídlý útvar kolem vnitřního zcela uzavřeného nádvoří ve tvaru mírně převýšeného čtverce, který v rohových částech je spojen čtyřmi šestibokými nárožními věžemi. tento dispoziční typ symetrické dispozice se uplatňuje především v dálkových pohledech ladností tvarů, jeho přednosti včetně barokních fasád vynikají zejména při pohledu z rozsáhlé zámecké zahrady a parku. V celém svém souhrnu, vnějšně i vnitřně, je ojedinělou dochovanou stavbou raně barokního typu a představuje památku prvořadého stupně raného baroka. (PhDr. J. O. Eliáš, Stavebně historický průzkum zámku Holešov, Brno 1985.) zasluhuje stálou, důslednou a všestrannou péči, protože je významnou památkou nejen místní, nýbrž i celostátní.
Neustálým odhalováním nutných oprav a údržby se zámek octl koncem 20. století v havarijním stavu. Péčí Státního útvaru pro rekonstrukce památkových měst a objektů, středisko 11 Brno, vedoucí a zodpovědný projektant průzkumu PhDr. Jan O. Eliáš, byl v roce 1985 proveden podrobný stavebně historický průzkum celého areálu. Výsledkem tohoto odborného průzkumu je již následná skutečnost, že se jím jednak zamezily dosavadní neodborné zásahy do organismu zámku, a také možnost konečně zahájit odborné rekonstrukční práce. Výsledek průzkumu je také potvrzením, že se jedná o výjimečnou historickou památku i. kategorie, která musí být zachráněna pro budoucnost.
Holešovské panství i s ruinou renesančního lobkovického zámku, vydrancovaného a vypáleného Švédy v r.1645, koupil od knížete Václava Eusebia z Lobkovic, vévody zaháňského, dne 17. prosince 1650 Jan hrabě z Rottalu.
Po uskutečnění kupu se stal nový holešovský pán jedním z nejbohatších a nejmocnějších feudálů na Moravě. Roku 1650 byl jmenován pro svou mimořádnou horlivost a zásluhy o císařský trůn ve Vídni císařským tajným radou. Tuto vysokou státní funkci spojil se svými dřívějšími vysokými tituly: byl současně vrchní válečný komisař, nejvyšší zemský sudí moravský i biskupského manského soudu, nejvyšší správce sirotčího jmění, předseda královského tribunály a zemský hejtman (tj. prezident) moravský. V dosavadních pravomocích měl již za sebou kruté potlačení valašských rebelií s těžkými nemilosrdnými rozsudky. To už se také na Moravě vědělo, že zneužíval svých vysokých funkcí k vlastnímu obohacování, ale vzhledem k jeho vysokému postavení v zemi v zemi se o tom mlčelo, nikdo se neodvažoval o tom veřejně vystoupit. teprve mnohem později - až po jeho smrti - se toto obvinění všude rozšířilo, takže císař Leopold I. dvakrát musel vydat "na ochranu cti Jana Rottala" (1676 a 1693) jeho posmrtné "absolutorium" proti nařčení, že zneužil svých vysokých postavení v zemi k lichvě a zištným činům, jimiž poškodil státní pokladnu. Když koupil tolik panství, která zabírala kladnu. Když koupil tolik panství, která zabírala téměř polovinu Moravy, a k tomu podnikal stavbu honosného velikého zámku, je to jistě nejpravděpodobnější vysvětlení zdrojů jeho bohatství. tak jako na všech svých dosavadních panstvích, i na nově získaném majetku jednal tvrdě a krutě s poddaným lidem, takže se mu brzy od něho dostalo přízviska "zlý Rotál".
Jan hrabě z Rottalu neustále udržoval nejužší styky s vídeňským dvorem. tím měl také blízko i k činným umělcům různých profesí. Ve Vídni si vybral nejen projektanta svého nového zámku, významného císařského architekta italského původu Filiberta Lucheseho, ale také asi na jeho doporučení i malíře H. Cavalliho a umělecky zdatného štukatéra (zatím neznámého jména), zhotovitele velmi hodnotné plastické výzdoby kleneb v místnostech zámku.
Když v roce 1651 zahájil stavbu svého honosného sídla v Holešově na místě vyhořelého starého lobkovického zámku, ve své povýšenosti nedbal na práva biskupského léna olomouckého a dal stavět nový zámek i na manském pozemku. teprve o devět let později r.1660 žádal tehdejší olomoucký biskup arcikníže Leopold zprávu, zda stavba holešovského zámku leží zčásti na manství. Protože skutečně sahala až na manský pozemek, biskup zasáhl a císařskou kanceláří byla tato část stavby zastavena. Tím byla ovšem ochromena celá další výstavba, neboť stavební materiál se dal do vyšších poloh dopravovat jen přes manskou stranu. Teprve nyní se musel Jan Rottal podrobit právu. Podal žádost na biskupství o povolení stavby na manství. Svou žádost odůvodňoval tím, že stavbě nejbližší alodní pozemky jsou podmáčeny a z části močálovité, nevhodné k takové stavbě. O tom, že stavba pak nepokračovala více než 60 let, dosvědčuje komisař, který až na žádost a stížnost Frant. Ant. Rottala proti zákazu stavby prohlásil, že zemřelý Jan Zikmund Rottal mu roku 1714 - 1715 řekl, že část zámku stojí na manství a že ho proto jeho předchůdci nechali nedokončený. teprve potom dvorní kancelář rozhodla, že uzavření stavby je nezákonné. Dokončovací práce zahájil až po roce 1717 dědic panství František Antonín Rottal.
O dalším postupu počátečních stavebních prací nám informace doposud chybí. Přes omezení stavby však víme, že Jan Rottal se svou druhou manželkou Annou Marií z Lobkovic, rodem ze Šternberka, již v části nového zámku bydlel, takže už za jeho života musel být v podstatných částech stavebně hotov, včetně interiérů reprezentačních pokojů prvního patra a velkého reprezentačního sálu, které byly náležitě upraveny k užívání. Rovněž plastická výzdoba kleneb v salle terreně v přízemí zámku i s nástropními malbami ve štukové výzdobě a také v prostorách piana nobille byla dokončena. druhé patro zámku ale zůstalo nedokončeno, částečně bylo asi provedeno jen v obvodových zdech a bez stropů, otevřeno přímo do krovů.
Jan hrabě Rottal se projevil také jako úspěšný podnikatel s vyvinutým smyslem pro řešení hospodářských i finančních otázek. Aby se mohl plně věnovat konsolidaci svého rozsáhlého majetku a také komplikacím se stavbou svého reprezentačního sídla, vzdal se roku 1655 většiny svých časově náročných funkcí a ponechal si jen zprávu zemských sirotčích peněz a funkci nejvyššího zemského soudce. V těchto funkcích jej povolal roku 1661 císař Leopold I. jako svého zplnomocněnce do Uher a Sedmihrad k potlačení spiknutí uherské šlechty. Povstání bylo krvavě potlačeno, došlo k zatčení spiklenců a s nimi i druha Komenského Mikuláše Drabíka, který v knize "Lux in tenebris" věštil slávu uherského rodu Rákoczy na troskách rakouského mocnářství. Mimořádnému soudnímu tribunálu předsedal r. 1671 holešovský pán Jan hrabě z Rottalu, na němž byli uherští spiklenci i s Drabíkem odsouzeni k smrti a popraveni. zabavený majetek Drabíkův včetně knih a vlastnoručních dopisů Komenského byl poslán Rottalem jako správcem sirotčího jmění k uložení do archívu jeho zámku v Holešově. Tyto knihy a listy zde byly objeveny až roku 1893, kdy byly jako vzácný kulturní nález prodány majitelem zámku Muzeu království českého v Praze.
Některé dokončovací práce v interiérech prvního patra, zejména dokončení jejich výzdoby, byly asi prováděny i za dalších dědiců Jana Rottala, zemřelého roku 1674. Podle určení zůstavitele, který neměl mužských potomků ani s první manželkou Alinou Bruntálskou z Vrbna, ani s druhou Annou Marií Popelovou z Lobkovic, stal se dědicem jeho bratranec Jan Kryštof z Rottalu (1674 - 1699), který vymohl u císaře Leopolda I. r. 1692 prohlášení Holešova za statek svěřenský a ustanovil svým dědicem svého syna Jana Zikmunda (1699 1717). Podle pozůstalostního řízení po jeho smrti r. 1718 bylo v inventáři zaznamenáno, že "na panství Holešov je zámek ne zcela vystavěný, nicméně dobře zastřešený". ve druhém, uvnitř nedokončeném patře se nacházelo jenom šest použitelných pokojů ve vstupním křídle. První patro představovalo obvyklé piano nobile. V přízemí se nacházela účtárna, dvorská kuchyně, pokoj lokaje, v dalších pokojích dobře zařízená lékárna, obydlí důchodního písaře, oficírský pokoj aj.
Na raně barokní stavební akci navázal ve vrcholném a pozdním baroku po svém otci Janu Zikmundovi z Rottalu umění milovný a vzdělaný feudál František Antonín hrabě z Rottalu (1717 - 1762). Již před polovinou 18. století dal upravovat interiéry ve druhém patře vstupního křídla zámku a pracovat na dokončování interiérů tohoto patra i v jižním křídle. projevil se jako agilní stavebník, dal vystavět kostely na Hostýně, Bystřici pod Hostýnem, Mysločovicích, založil v Holešově klášter trinitářů a pro ně přestavěl kostel sv. Anny. K farnímu kostelu v Holešově dal přistavět tzv. Černou kapli, pod níž dal zbudovat rodinnou hrobku. Do svých služeb získal mnohé umělce. Ze sochařů to byli zejména Bohumír Fritsch (Frič), Tomáš Šturm, Ondřej Zohner, Jan Jiří Schauberger, z malířů K. Palko, Josef František Pilz, Chambrez a Konrád Tomanec.
Za Františka Antonína Rottala a jeho rovněž uměnímilovné manželky Cecilie Marie z Trautmannsdorfu panoval na holešovském zámku také čilý hudební a divadelní ruch. Ve velkém slavnostním sále severního křídla zámku bylo zřízeno zámecké divadlo. Přes obě patra jdoucí sál je vyzdobený mohutnými postavami mužských polofigur atlantů, jejichž tváře se zdají být individualizovány. Ukončení výzdoby tvoří masivní římsové hlavice, takže celek sálu tvořil vhodnou dekoraci k italským operám i činohrám, které se tam provozovaly. Koncem července 1739 dlel v Holešově hudbymilovný majitel jaroměřického panství hrabě Adam Qustenberg, jemuž se holešovské zámecké divadlo stalo vzorem pro zřízení zámeckého divadlo v Jaroměřicích. Mezi oběma zámky pak existovaly i čilé hudební styky, zejména mezi jejich kapelníky, holešovským Ignátem Holzbauerem a jaroměřickým Fr. Míčou. S holešovskou zámeckou kapelou a jejím kapelníkem se pravděpodobně stýkal i holešovský rodák F. X. Richter (1709-1789) , proslavený pak v tzv. manheimské škole. Hudební produkce se konaly v půvabné dekorativní salle terreně.
V polovině století dal Fr. Ant. Rottal jižním křídle zámku odbouráním klenby mezi 1. a 2. poschodím spojit vertikálně dvě raně barokní prostory a zřídil zde zimní zámeckou kapli s oltářem a sochami, patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche, autora štukových figur v Černé kapli. Po polovině století dal pak upravit pokoje ve druhém patře jihozápadního nároží v duchu pozdně barokního názoru pro svou dceru, provdanou za Linharta de la Rovere, hraběte z Monte Abbate. Ale ani Fr. Ant. Rottal nedoknčil všechny interiéry druhého patra zámku, fungovala zde jenom několik pokojů s jídelnou na jižní straně (SOA Brno, C 2 R 104).
Úmrtím Frant. Ant. Rottala roku 1762 končí v Holešově éra rottalovské slávy. Jím vymřel rod Rottalů po meči, majetek byl rozdělen mezi dvě dcery a děti zemřelé dcery Maxmiliany, jejímž manželem byl František hrabě Nadassdy. V roce 1770 pak převzala panství dcera Maxmiliany Barbora, provdaná za Ludvíka hraběte Erdödyho. Jejími dědici se stali roku 1810 její synové Karel a František, který svůj díl postoupil Karlovým dětem Barboře a Kajetánovi roku 1814. Panství zdědila Karlova dcera Barbora provdaná za hraběte Eugena Vrbnu. Zemřela r. 1858 a panství přešlo na její syny Dominika, Rudolfa Eugena a Eugena. Rudolf Eugen přežil oba bratry, sám zůstal neženatý.
Povoláním Rudolfa Eugena (1846 - 1883) byl úřad vrchního císařského komořího a intendanta vídeňské dvorní opery. Obnovil v holešovském zámku dřívější hudební a divadelní tradici z doby rottalovské, v jeho divadelním sále hostoval často vídeňský operní nebo činoherní soubor. Poněvadž neměl dědiců, odkázal své panství synovci Rudolfu Kristianovi (1883 - 1925) z větve uherských říšských hrabat z Vrbnů.
Rudolf Kristián byl velkým ctitelem houslové hry a komorní hudby, byl žákem Benewitzoým a Willy Burmeistera, sám znamenitý houslista a také vlastník sbírky vzácných hudebních nástrojů. V zámku hostovali přední čeští housloví virtuosové (jar. Kocian aj.(. Kromě hudby byli jeho velkou vášní koně. Holešovská stáj anglických plnokrevných klusáků byla proslulá. byl dvakrát ženat, poprvé s hraběnkou Choryňskou, s níž měl dceru Terezii, provdanou za hraběte radeckého, podruhé s Elvírou, rozenou princeznou bavorskou z královského rodu Wittelsbachů. s ní měl syny Rudolfa a Alfonse a dceru Isabelu, provdanou za hraběte Esterházyho
Nákladný způsob života, jemuž byla zvyklá jeho druhá choť, byl příčinou stále vzrůstajícího zadlužení panství. Finančnímu ozdravění neprospělo ani dědictví po hraběti Kounicovi, který se pro nerovný sňatek musel vzdát práva nástupnického fideikomisu. poněvadž rod Vrbnů zdědil již dávno předtím po Qustenbercích panství jaroměřické, psal se Rudolf Kristian plným titulem říšský hrabě Vrbna - Kounic z Riedberku, Qustenberku a Bruntálu.
V roce 1910 byl zámek postižen požárem, který střechu a poškodil údajně místnosti ve druhém patře budovy. Zámek byl rychle provizorně zastřešen, avšak provizorní střechu brzo nahradila dosavadní střecha mansardová, konstruovaná v předešlém tvaru.
Pozemková reforma z roku 1923 znamenala počátek konce holešovského panství. Z rozsáhlých hraběcích velkostatků v Holešově a okolí zbyly jen trosky. Ty už zdědil starší syn Rudolf Vrbna ml. (1925 - 1936), který ze zbytku kdysi rozsáhlých latifundií odprodával kus po kuse, zejména lesy. Za manželku pojal ženu občanského původu Barboru Wiedermannovou, avšak manželství zůstalo bezdětné. Rudolf ml. zemřel tragicky r. 1936 po úrazu způsobeném jeho koněm. Zámek zdědila manželka Barbora.
V době německé okupace Československa byl zámek s velkostatkem dán 18. 8. 1941 do nucené správy. Po skončení druhé světové války při další pozemkové reformě přešel zámek r.1948 do majetku čs. státu. V rámci této pozemkové reformy byl pak přidělen Družstvu kulturního domu v Holešově, který nahradil v roce 1951 Spojený závodní klub ROH, dnes Sdružený závodní klub. Kromě tohoto klubu jsou tč. v zámku i jiní jeho uživatelé jako okresní archív, městská knihovna a městské muzeum. Ve velkém slavnostním sále bylo v roce 1945 instalováno moderní jeviště, které užívá Divadlo 6. května v Holešově, a v reprezentačním prostoru sally terreny byla po restauraci maleb a výzdoby upravena obřadní síň Městského národního výboru, v níž se kromě slavnostních akcí města konají také komorní koncerty a přednášky.
K východní straně zámku přiléhá rozsáhlá zámecká zahrada, která byla výsledkem etapového budování od poloviny 17. století. Její původně raně barokní návrh Filiberta Lucheseho byl později změněn a park upraven podle pozdějšího francouzského slohu André Le Nôtreova, při čemž byla vybudována síť kanálů v podobě Neptunova trojzubce o délce 980 metrů a vodní ploše 16 500 m2. Ignác Chambrez připisuje tuto změnu Frant. Ant. Rottalovi. Přední část parku se po devastaci , vzniklé na začátku druhé poloviny 20. století, nyní upravuje podle dochovaných původních plánů za spolupráce Státní památkové péče a ochrany přírody.
Zpracováno podle odborného posudku Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů Praha, středisko 11 Brno, vedoucí a zodpovědný projektant průzkumu Phdr. Jan O. Eliáš, z roku 1985.
Hlavní vstup do budovy zámku je z náměstí. jeho pískovcový portál tvoří dvě dvojice toskánských sloupů nesoucí balkon s balustrádou, v jejíž střední části je reliéfní znak kříže, rodový znak stavitelů zámku, hrabat z Rottalu. Celé průčelí má raně barokní rozvrh fasády jedenáctiosého táhlého obrysu, při čemž třetí osa zprava je ve všech podlažích slepá. Průčelí pod mansardovou střechou uzavírá trojúhelníkový štít, jehož tympanon vyplňuje reliéfní znak nesený gryfy, který náleží pozdějším majitelům zámku, rodu hrabat Bruntálských z Vrbna.
Celá čtyřkřídlá dvoupatrová budova je obklíčena zámeckým příkopem, přes nějž vedly k přednímu i zadnímu vstupu do zámku zděné mosty, z nichž zadní zanikl v polovině 19. století po zásypu východního příkopu při podstatných zahradních a terénních úpravách okolí zámku. Při nynějších památkových rekonstrukcích budovy byl východní (zahradní) zásyp příkopu odstraněn a zadní most se odborně rekonstruuje. Most přes příkop k hlavnímu vstupu z náměstí míval zděnou podprseň s ozdobnými vázami. zahradu a park před průčelím zámku oddělovala od města vysoká zeď s brankou pro pěší a s průjezdní bránou, jak je zachováno na akvarelu neznámého autora z konce 18. století.
Důležitá změna v blízkosti okolí zámku je vidět na indikační skice z roku 1871, když někdejší uzavřené předzámčí proťala v 19. století nová veřejná silnice z Holešova do Bystřice pod Hostýnem. Poslední komunikační úpravou vozovky v první polovině 20. století se tato silnice dostala do těsné blízkosti příkopu u jihozápadního rohu zámku a při dosavadní těžkotonážní dopravě způsobila svými otřesy značné praskliny obvodového zdivá až k téměř havarijnímu stavu. Náprava si vyžádá značné doby a značných nákladů.
Vstupními prostorami pod barokními klenbami se otevírá pohled do uzavřeného nádvoří, které je po celém obvodu přízemí opatřeno otevřeným arkádovým podloubím. Uprostřed nádvoří je nádrž z vodotryskem. V prvním patře byly původní otevřené arkády ze tří stran dvora zazděny v 19. století zabudováním obdélníkových oken, čímž ve třech křídlech dvoupatrové budovy vznikly pravidelné uzavřené nádvorní arkádové klenuté chodby kolem vnitřního čtverce dvora. (plány staveb. charakteru z let 1841 - 1842.)
Ze severovýchodní strany přízemí chodby se vchází do prostorného sálu sally terreny, vyzdobené bohatým štukovým dekorem mimořádné umělecké kvality raně barokního původu, který pokrývá celou klenbu. Masivní rám velkého středního obrazu zvýrazňuje malbu, připisovanou italskému malíři H. Cavallimu, který uměleckými variacemi barokních představ o antickém světě vyjádřil slávu a moc rottalského rodu, zejména jeho představitele Jana z Rottalu. Kolem velkého hlavního obrazu je několik oválných medailonů nesených postavičkami putti v celých figurách, navíc bohatě zdobených štukovým dekorem. Celý vznosný prostor sally terreny doznal nyní náležitého uplatnění umístěním městské obřadní síně, velmi působivě a vhodně přizpůsobené baroknímu prostředí. Historickému duchu této síně by navíc jistě prospělo, kdyby postranní dosud prázdné niky byly doplněny barokními sochami, odpovídajícími celému prostředí. Velmi hodnotná plastická výzdoba sally terreny je dílem zatím anonymního umělecky velmi zdatného štukatéra, jehož díla zdobí také reprezentační prostory prvního patra zámku.
Širokým klenutým schodištěm se vchází v prvním patře do kryté arkádové chodby, z níž jsou vstupy do reprezentačních místností, jejichž lunetové klenby zdobí bohatě raně barokní dekor namnoze vynikající umělecké úrovně. je doplňujícím efektem raně barokních nástropních maleb s mytologickými náměty, které tvoří celý cyklus znázorňující mytologické výjevy z Ovidiových Proměn, jež zejména v poslední době zvlášť budí značný zájem návštěvníků. Některé z těchto maleb jsou připisovány italskému malíři H. Cavallimu, některé malíři vlámské školy.
Svou hodnotou se k překrásné salle terreně řadí v 1. patře zámku reprezentační sál, přesahující prostorově obě patra severního křídla. Slavnostní sál s raně barokní symetrickou výzdobu vysokých pilastrů, v jejichž obdélníkových mělkých nikách jsou mohutné štukové polofigury atlantů zdobené reliéfními rouškami s ovocem, tvoří ukončení masivní římsové hlavice. Celkový pohled do slavnostního sálu působí silným dojmem. Sál sloužil za doby Fr. Ant. Rottala v polovině 18. stol. pro divadelní, operní a hudební produkce, jejíchž tradici obnovil ve druhé polovině 19. stol. Rudolf Eugen Vrbna (1846 - 1883). Později sál sloužil až do konce feudální éry zámku jako zimní zahrada. nyní je užíván jako divadelní sál s dodatečně zabudovaným moderním jevištěm a jako společenský sál pro občany města a okolí.
Zámecká kapela byla vybudována dodatečně Fr. Ant. Rottalem kolem poloviny 18. stol. , pro ni dal majitel zřídit prostor vybouráním klenby mezi 1. a 2. patrem jižního křídla zámku, a tím byly spojeny dvě raně barokní prostory s hodnotným oltářem a sochami, pocházejícími patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche, autora postav v Černé kapli holešovského farního kostela.
Za Barbory Erdödy koncem 18. století se pokračovalo v dalších úpravách interiérů druhého patra, a to v zahradním křídle zámku, kde na klasicistní iluzivní malířské výzdobě pracoval r. 1797 bystřický malíř Jan Sviták. Tyto místnosti jsou již budovány v duchu pozdně barokních názorů. Interiéry vstupního křídla druhého patra byly nově vybaveny nástěnnými figurálními malbami, ale mimo mytologických námětů bylo v dodatečně dokončovaných interiérech jižního křídla tohoto patra použito též námětů z commedie dell arte.
Přechod pozdního baroka v klasicismus a raný klasicismus ovlivnily pouze úpravy interiérů druhého patra v jeho východním (zahradním) křídle, kam byla umístěna některá barokní kamna z dřívějších pokojů západního křídla. Tyto pokoje jsou propojeny enfiladou s olištovanými portálky z umělého mramoru. A tak teprve na přelomu 18. a 19. století byly interiéry druhého patra dokončeny, a tím dokončena výstavba celého zámeckého areálu.
Poslední závažnější stavební změny spadají do doby pozdního klasicismu. Týkaly se zejména zahradních a terénních úprav okolí zámku, a tím také jeho východního (zahradního) křídla, kdy bylo v 19. stol. zavezeno východní rameno zámeckého příkopu.
Rozsáhlá okrasná zahrada s parkovou úpravou, přecházející v oboru se zvěří, se rozkládá na východní straně zámku. Patří svou rozlohou 62 ha a výstavbou k nejvýznačnějším na Moravě. Působivý vodní systém symbolizuje Neptunovo žezlo - Trojzubec. Návštěvníci parku si mohou všimnout jedné zajímavosti: postaví-li se kdo do osy prostředního ramene trojzubce v zadní části okrasného parku, zjistí, že špička zámecké věže s věží farního kostela na náměstí leží v jedné přímce, totožné s osou trojzubce. Snad je to náhoda, ale nabízí se také domněnka, že projektantu stavby byla tato okolnost uložena jako podmínka orientace plánu a stavby vodních děl.
Přední část parku byla za Frant. Ant. Rottala upravena ve versaillském slohu Le Nôtreově. Bohužel dávno již postrádá dřívější nádhery a malebnosti, jakou dříve vynikala, kdy síť kanálů, četné vodopády, bazény zdobené kamennými figurami a velký počet sousoší od předních sochařských mistrů ji činily nejkrásnější na Moravě.
V parku je dosud zřejmý jeho původní barokní osový rozvrh,který však je již v zadní části překryt prvky přírodního anglického parku. Zalesněná zadní část celého parku přechází v oboru o rozloze 10 ha, v níž je chována různá zvěř.
Přední část kdysi proslulé zámecké zahrady se nyní upravuje podle dochovaných původních plánů a náčrtů za spolupráce Státní památkové péče ochrany přírody.